Plavac mali představuje nejrozšířenější dalmatskou odrůdu a současně třetí nejčastější odrůdu v rámci celého Chorvatska. Pěstuje se 1 700 hektarech, což představuje osm procent z celkové rozlohy vinic v Chorvatsku (ta činí 21 000 hektarů). Je to autochtónní odrůda střední a jižní Dalmácie. Nejvíce se jí daří na svazích obrácených k jihu a k jihozápadu, v blízkosti moře, kde se paprsky slunce odrážejí od mořské hladiny a blahodárně působí na vinnou révu. Tyto obzvlášť příznivé podmínky vykazují především jižní svahy poloostrova Pelješac (Dingač a Postup), ostrovů Hvar a Brač (Bol, Murvica).

Na Hvaru má nejlepší podmínky v oblasti zvané Hvarské pláže (Sveta Nedjelja, Jagodna, Ivan Dolac, Medvid Bad-Zagon, Zavala), ale pěstuje se také na terasovitých vinohradech ve střední části Hvaru (Pitve, Vrisnik, Svirće, Vrbanj a Dol) a dalších oblastech.

Teprve v nedávné době vědci zjistili, že odrůda plavac mali vznikla přibližně před třemi sta lety spontánním křížením staré odrůd dobričić (pěstované především na ostrově Šolta) a crljenak kaštelanski z Kaštelů u Splitu, který je zase geneticky příbuzný s kalifornskou odrůdou zinfandel.

Plavac mali dozrává poměrně pozdě, hroznů bývá méně a výtěžnost z nich je nižší. Aby dosáhl nejvyšší kvality, potřebuje plavac mali vysokou insolaci (a právě tu mu Hvar poskytuje – dosahuje přes 2 700 hodin slunečních svitu ročně), vyžaduje hlinitopísčitou karbonátovou půdu s větším množství skeletu (drtě). Vyhovují mu výše položené skalní svahy (sklon 40 až 60 procent) s chudší půdou, s vláhou získávanou běžně v podzimních a zimních měsících. Zejména na extrémnějších stanovištích potřebuje ruční obdělávání. Má-li uvedené podmínky, nepotřebuje chemickou ochranu před škůdci. Výnosnost keřů vinné révy je proti jiným druhům nižší.

Vyniká tmavě červenou barvou, plnou chutí bohatou na třísloviny a svěží příjemnou harmonickou ovocnou vůní. Je to typicky jižní silné suché víno s vysokým obsahem alkoholu (až 15,5 procenta).

Této "královské" odrůdě dáme více prostoru v samostatném článku.

Pošip je autochtónní odrůda ostrova Korčula, kde se pěstuje především v okolí Čary a Smokvice. Z Korčuly se postupně rozšířil na další dalmatské ostrovy (Brač, Hvar) i na pobřeží (Pelješac, Brela). Dnes je Chorvatsku pošipem osázeno téměř 300 hektarů vinic. Nejlépe se mu daří na propustných písčitých půdách, na místě chráněných před větrem.

Je to první chorvatské bílé víno s chráněným zeměpisným původem (od roku 1967).

Dříve se díky vysoké cukernatosti používal jako jedna z přísad do dezertního vína prošek.

Na Hvaru se pošip pěstuje především na jižním pobřeží, také na ostrově Sveti Kliment (Pakleni otoci).

Patří mezi nejlepší a nejoblíbenější suchá bílá vína jižní a střední Dalmácie. Má zlatavou, slámově žlutou barvu a vyšší obsah alkoholu (13 - 14,5 procent). Plná svěží chuť připomíná sušené meruňky a fíky. Podává se vychlazené na 12° až 14°C k rybám, mořským plodům a bílému masu.

Název této bílé autochtónní hvarské odrůdy znamená "Bohem dána", protože toto víno se tradičně pilo v době náboženských svátků.

Bogdanuša se od nepaměti se pěstuje na Starigradském polji, v oblasti Vrbosky a na dalších místech. Rozšířila se i na sousední ostrov Brač, na pobřeží do oblasti Makarské a další oblasti střední a jižní Dalmácie.

Typická jižní odrůda se používá se k výrobě jednodruhových vín i ve směsi s dalšími odrůdami (cuvée), například maraština a kuč.

Suché víno má zlatožlutou barvu se zelenými reflexy. Chuť je plná, harmonická a svěží. Voní po levanduli a sherry. Obsah alkoholu dosahuje až 13 procent.

Tato červená hvarská autochtónní odrůda se pěstuje výhradně na ostrově Hvar, a to jen v malém množství. Na vinicích téměř výhradně doprovází jiné odrůdy, především plavac mali. Díky své kyselosti mu dodává svěžest a příhodnější podmínky pro zrání. Jen velmi výjimečně se vyrábí jako jednodruhové víno.

Na rozdíl od odrůdy plavac mali tomuto vínu nedává barvu slupka bobule, ale dužina rubínové barvy.

Nevýhodou této odrůdy je velmi nízká odolnost proti plísním a nemocím vinné révy, také velmi slabá slupka, která má tendenci praskat, když při dozrávání zmokne. Rozmnožuje se výhradně očkováním na stálém místě.

Maraština bývala významná odrůda bílého vína v celé Dalmácii, ale nyní se nikde nepěstuje ve větším množství, nejčastěji ve smíšených výsadbách. Na Korčule se nazývá rukatac podle tvaru hroznu, který připomíná tělo se dvěma rukama.

Bývá nazývána "ženské" víno, protože má méně alkoholu a ovocnou vůni.

Geneticky je totožná s italskými odrůdami malvasia del chianti a malvasia bianca lunga, také řeckou odrůdou pavlos.

Autochtónní chorvatskou odrůdu lze v současné době najít pouze na ostrově, nikde jinde. Pěstuje se v nejvýchodnější části ostrova, v oblasti Sućuraje, a to většinou společně s jinými odrůdami.

Dává kvalitní suché bílé víno zlatožluté barvy, intenzivní chutě a muškátové vůně. Obsah alkoholu je kolem 12 procent.

Maraština má zlatožlutou barvu, jemné aroma a plnou, harmonickou chuť.

Dříve to byla jedna z nejrozšířenějších bílých odrůd na ostrovech Hvar, Brač a Vis.

Pro svou poměrně vysokou kyselost a nižší obsah alkoholu se používá ve směsi s jinými odrůdami (cuvée), například bogdanuša (na Hvaru) a vugava (na Visu).