Výlet z Jelsy do Bolu na ostrově Brači

Všechno to začalo tím, že naše devítiletá dcera zapíchla ukazováček do fotografie proslulého Zlatého mysu v Bolu, který uviděla na obálce jednoho celochorvatského průvodce, a prohlásila: „Sem bych se chtěla podívat“. Jelikož s námi poměrně ochotně, někdy jen s mírným brbláním, jezdí křížem krážem po Hvaru, plazí se do kopců, navštěvuje památky i odlehlé zátoky, rozhodli jsme si jí tentokrát vyhovět. Ostatně, je to z Hvaru jen kousek.

Bol je jediné větší letovisko na jižním pobřeží ostrova Brače. Leží přímo proti Hvaru a z vyšších poloh ostrova lze jeho obrysy pěkně rozeznat. Rozkládá se v poměrně dlouhém pásu podél pobřeží pod svahy nejvyšší hory Brače – Vidova gora (Vítova hora, 780 m). Bol je známý především jako populární středisko skvělého koupání a windsurfingu, jako turistické letovisko s řadou kvalitních hotelů, ale v neposlední řadě má co nabídnout i svým kulturně historickým dědictvím.

K uskutečnění tohoto výletu se nabízejí dvě varianty. Tu první zajišťují cestovní agentury, které lákají zájemce na „izlet Bol“ hned na několika místech nábřeží v Jelse. Stojí mezi 50 a 60 kunami na osobu. Jako příznivci individuálního cestování jsme zvolili druhou variantu: pravidelnou lodní linkou společnosti Jadrolinija Jelsa – Bol – Split. Při letmém pohledu na jízdní řád této linky, která je v provozu po celý rok, je zřejmé, že tento spoj je určen obyvatelům Hvaru a Brače pro nutné jednodenní cesty do Splitu. Turisty je využívána jen sporadicky, protože čas odjezdu katamaránu v 6:00 hodin ráno z Jelsy (kromě neděle, kdy vyjíždí až v 7:00 hod.) je pro rekreanty na zasloužené dovolené příliš drastický. Na rozdíl od nevhodné doby odjezdu je pro výlet ideální doba návratu: z Bolu v 17:10 hod.

Zprvu jsme předpokládali, že naši soukromou variantu takto pořídíme podstatně levněji, protože lodní lístek Jelsa – Bol stojí pouhých 11 kun na osobu. Skutečnost však byla jiná. Prodražila nám ho ranní snídaně, polední oběd, zmrzlina, něco k pití, odpolední káva apod. Ale rozhodně nelitujeme. Byl to podařený výlet, protože jsme měli dostatek času na koupání, fotografování, prohlídku města i zmíněné občerstvení, a to vše beze spěchu a v pohodě.

V Jelse jsme do katamaránu nastupovali ještě za tmy a cesta byla velmi rychlá, trvala jen 20 minut. V téměř spícím Bolu byla otevřená pouze pekárna s úžasně vonícím pečivem, kterému se nedalo odolat. Při snídani na lavičce na nábřeží jsme pozorovali ranní ruch městečka, který byl na hony vzdálený tomu turistickému mumraji, který se tu odehrává v pozdějších hodinách. Rybáři připlouvali z nočních lovů, majitelé restaurací naváželi suroviny, obchodníci doplňovali zboží a hospodyně spěchaly do svých domovů či penzionů s taškami čerstvého chleba, aby byl včas k snídani na stole. Ale ten spěch byl pouze zdánlivý, protože místní si při setkání vždy udělali čas na pár slov, vtipů či krátké poklábosení.

Naším prvním cílem byl hlavní magnet Bolu – Zlatý mys ( Zlatni rat). Jeho úzký trojúhelník vybíhá do moře v délce přes 600 metrů a jeho špička vlivem mořských proudů a větru mění v průběhu dne svůj tvar až o několik metrů. Po obou stranách se táhnou krásné široké pláže z drobných oblázků a střední část pokrývá borový háj, jehož stín je vítaným místem odpočinku před poledním žárem. Zde se nachází řada plážových barů, kaváren a restaurací, ale i dětská hřiště a různé atrakce.

Chtěli jsme si tuto chráněnou geomorfologickou přírodní památkou vyfotografovat a užít při probouzení, prázdnou, ještě než ji oblehnou davy turistů. Po liduprázdné pobřežní promenádě jsme dorazili k pláži za necelou půlhodinu. Pláž byla skutečně téměř bez živáčka, míjeli jsme jen několik příznivců joggingu a pár ranních plavců plavajících podél pobřeží sem a tam. Smůla byla, že sluníčko se schovávalo za mraky, takže z fotografování nebylo zpočátku vůbec nic. Hodinku jsme na nejzazším konci mysu polehávali, dospávali ranní deficit a po odpočinku přebírali hrubý písek, v němž se skrývají tisíce malinkých mušliček.

Když se mraky rozplynuly a sluníčko začalo svítit naplno, objevili se první rekreanti, aby zabrali nejvýhodnější pozice. Někteří si přitáhli vlastní plážové propriety (lehátka a slunečníky), které na místě pracně montovali. Teprve mnohem později se začaly plnit instalovaná lehátka za peníze.

Překvapivým zjištěním bylo, že je voda díky mořským proudům na špičce mysu poměrně chladná a osvěžující koupel vždy zabrala jen pár minut. Primát v našem dosahu držel ruský pár, který ve vodě při družném hovoru vydržel vice než půl hodiny. Rovněž vstup a výstup z vody je poměrně prudký a zdolává se s mírnými obtížemi.

Brzy se začaly připlouvat výletní lodě, které vozí turisty k této velké atrakci z celé střední Dalmácie. Loď vždy zakotví pár desítek metrů od břehu, její pasažéři naskáčou do moře, doplavou k mysu, kde se pak jako vlašťovky na drátě usadí podél jeho špičky. Když se po dvaceti minutách ozve píšťalka kapitána, vzorně se zvednou a opět se nalodí. Před polednem jsme napočítali pět lodí najednou.

Během těch pár hodin našeho pobytu na pláži jsme narazili na problém, o němž se nikde nepíše, který však musí řešit téměř každý návštěvník: kde rychle najít toaletu? Všechny budky, které jsme odhadovali na toalety, se ukázaly jako převlékárny. Přestože je v borovém lese mnoho pohostinských objektů, personál nás při každém optání odkázal na „sanitarni čvor“ (sanitární uzel) a mávl směrem do zázemí poloostrova. Objekt s velkým počtem záchodů a sprch jsme skutečně našli, ale až téměř u promenády, která vede podél pobřeží. Samozřejmě, že se za jejich užití platí. Pokud se tedy usídlíte na nejatraktivnějším místě pláže, jako my, počítejte, že musíte v případě „nutné potřeby“ vyrazit do sanitárního centra se značným předstihem, protože je to vzhledem k délce mysu dobrých 500 metrů. S cestou zpět to vyjde na 20 minut času.

Koupání jsme si za dopoledne užili vrchovatě, a tak jsme se vypravili na cestu zpět do města. Z pobřežní promenády stíněné vysokými košatými borovicemi je Zlatý mys velmi fotogenický, i když se to nedá srovnávat s pohledy z nejvyššího vrcholu Brače nebo s profesionálními záběry z letadla. Je to skutečně mimořádný fenomén, který se každoročně umísťuje v různých anketách o nejkrásnější pláže Evropy. I když mu nepochybně patří primát v Bolu, ostatní pláže za ním příliš nezaostávají. Táhnou se v dlouhém pásu na západ i na východ od města. Jen těžko se najde na Jadranu letovisko, které se může pochlubit tolika kilometry krásných pláží.

V porovnání s ranním klidem ožila prázdninovým ruchem i promenádní cesta, objevily se stánky se zmrzlinou a suvenýry, v nichž kromě tradičního sortimentu, který je k vidění všude na Jadranu, byly nabízeny i pěkné výrobky z bračského mramoru: vázy, misky, sošky, hmoždíře apod. Občas kolem nás projel elektrický vláček s turisty, pro něž je dvoukilometrová cesta z města k Zlatému mysu příliš namáhavá.

V zalesněném svahu nad promenádou se ukrývají velké bolské hotely Bluesun Borak, Bluesun Bonaca, Bluesun Elaphusa a Bretanide, které mají velkou výhodu v dostatku prostoru a zeleně ve svém okolí. Nedávno prošly nákladnou rekonstrukcí a nyní jsou vybaveny krásnými bazény a atrakcemi. Zvláštní péče při obnově byla věnována i úpravě hotelových pláží.

Po příjemném obědě na venkovní terase hotelu Kaštil, který se nachází na nábřeží v paláci Vusiů, jsme zaměřili pozornost na historii a památky Bolu, které zůstávají trochu stranou zájmu turistů. Díky místním pramenům pitné vody, tak vzácným na celkem bezvodém ostrově Brači, byla zdejší lokalita osídlena již v antické době, jak o tom svědčí řada nálezů, z nichž jen některé jsou veřejnosti přístupné. Je mezi nimi např. římská piscina na dešťovou vodu (je k vidění v borovém háji u Zlatého mysu), zbytky zdí, hroby, základy hospodářských usedlostí, římský přístav aj.

Na malém náměstí jsme se na chvíli zastavili u poměrně nenápadné stavby farního kostela Panny Marie Karmelské ( Gospa do Karmela, též od Karmena) ze 17. až 18. století a podél pobřeží jsme došli až do nejmalebnější části Bolu, jeho centra kolem přístavu, s několika reprezentačními stavbami z 15. století až 17. století. V jednom z paláců je nyní umístěna rozsáhlá Umělecká galerie Branka Deškoviće. Tato galerie vystavuje v první řadě díla dalmatských výtvarných umělců první poloviny 20. století, jako i umělců, kteří měli k Dalmácii určitý vztah. Ale značná část výstavních prostor je vyhrazena chorvatským malířům a sochařům z druhé poloviny 20. století až po současnost. Kromě děl sochaře Branka Deškoviće, rodáka z obce Pučišće na Brači, který se ve svém díle zaměřoval především na svět zvířat, jsou v galerii vystavena díla dalších vynikajících umělců, jako byli sochaři I. Rendić, Fr. Kršinić, A. Augustinčić a Marija Ujević – Galetović, a malíři I. Job, L. Ivančić a C. Medović. Výtvarná díla jsou vystavena i v zahradě galerie.

I samo městečko Bol je díky svým četným pomníkům a sousoším, mezi jejichž autory nechybějí jména předních výtvarných umělců, pěknou výtvarnou galerií pod širým nebem.

Z centra jsme zamířili k hlavní kulturní pozoruhodnosti Bolu - k dominikánskému kostelu a klášteru, který stojí na východním okraji Bolu, na poloostrůvku Glavica. Je pozdně renesanční, v barokním období byl pak ještě dostavován. Je zasvěcený Panně Marii Milosrdné ( Gospa od Milosti). V jeho klášterních síních je umístěna bohatá muzejní sbírka , v níž jsou vystaveny četné nálezy z římského období. Jde především o pozoruhodné předměty z antických hrobů, rozsáhlou numismatickou sbírku; jsou tu však i nálezy ještě starší, z ilyrské doby; ty pocházejí hlavně z nedalekého ilyrského hradiště, z tzv. gradiny ve skalnatém, obtížně přístupném masívu zvaném Koštilo. Ty úplně nejstarší nálezy vykopali archeologové v jeskyni Kopačina a pocházejí z prehistorického období. Kostel byl postaven dominikány ve druhé polovině 15. století v gotickém slohu na místě, kde stálo původní sídlo biskupů. Jeho zvonice je barokní. Dnes upoutávají pozornost hlavně nástropní iluzionistické malby od jednoho z nejvýznamnějších barokní malířů na jižním Jadranu – T. Kokolji a bohaté mramorové oltáře, patřící k nejpěknějším svého druhu na Jadranu.

Zlatým hřebem dominikánské sbírky je obraz Madona s Ježíškem a se světci, který dříve visel na oltáři zdejšího kostela. Byl připisován Tintorettovi, podle nejnovější zkoumání jde však pravděpodobně o dílo jednoho z Tintorettových žáků. Muzejní sbírku doplňují ještě architektonické zlomky ze starokřesťanského a předrománského období, nálezy z podmořských archeologických průzkumů, další obrazy aj.

V blízkosti kláštera jsme nemohli zapomenout na malý starobylý předrománský kostelík sv. Jana a Teodora (Sveti Ivan i Tudor) z 10. až 11. století. Před nedávnem prošel důkladnou obnovou a archeologickým průzkumem, při němž byly v kostele objeveny fresky z 6. století ze starší svatyně. Dále byl objeven v jeho těsném sousedství poměrně rozsáhlý antický komplex budov, resp. jejich pozůstatků.

Po kulturním zážitku jsme si dopřáli krátké koupání. Oblázková pláž ukrytá pod skalnatým břehem byla včetně pohledu na klášter velmi romantickým místem.

Pak jsme už spěchali do přístavu, kde nám ještě před odjezdem katamaránu zbyl čas na výbornou kávu a rozloučení s Bolem.