Etnografie

Na Hvaru se v některých odlehlých oblastech ve vnitrozemí dochovala pozoruhodná starobylá původní vesnická lidová architektura, která již, zejména na pevnině, buď úplně zmizela nebo postupně mizí s prováděnou necitlivou obnovou starých domů. Jedním z typických příkladů autochtonního stavitelství je vesnice Humac ve vnitrozemí Hvaru, ve střední části ostrova. Podobné vesnice lze však najít i jinde, např. v západní části ostrova je skvělou ukázkou opuštěná "spící" vesnice Malo Grablje nebo o něco výše položené Velo Grablje (viz Výlety z Hvaru), kterou zřejmě čeká stejný osud, poku nedojde k uvažované revitalizaci.

Kamenné domy byly většinou přízemní, zámožnější občané měli domy jednopatrové, jejichž střechy pokrývaly kamenné desky obratně skládané, částečně se překrývající. Střechy a okapy - většinou rovněž kamenné, se před zimou bílily vápnem, aby střecha nepropouštěla vodu, aby se vápnem vlastně dezinfikovala a zdravá pak stekla okapy k domácímu využití. V přízemních domech byla velká obytná místnost bez jakýchkoli přepážek, v jejímž středu bylo ohniště, bez komínu a skutečných oken. Stáje a další hospodářské prostory byly spolu s cisternou nebo studní na dvoře, ohrazeném vyšší suchou zídkou. Patrové domy měly obytnou místnost v patře, k němuž vedlo kamenné schodiště, v pozdějším dobách u zámožnějších lidí zdobené. Místnost v patře už mívala komín. Dvůr už pokrývalo kamenné dláždění. V přízemí byly stáje a další hospodářská zařízení. Čím bohatší býval majitel takového domu, tím vyšší bývala zeď, která dvůr obklopovala a tím více samostatných hospodářských stavení byla na dvoře postaven a tvořila větší či menší kompaktní celek.

Nejstarším stavebním typem však jsou na Hvaru tzv. trimy (totožné s kažuny či bunjemi na ostatním jadranském přímoří). Jsou to malé nízké kamenné domečky kruhového půdorysu, postavené ve volné krajině z lomového kamene nasucho, stejnou technikou jako dále zmíněné suché zídky. Jejich původ sahá do prehistorických dob, kdy sloužily, v podobě větších staveb, k obytným účelům. Velmi oblíbené byly malé trimy u zdejších starých Ilyrů, kterým sloužily jako úkryty a úschovny nářadí při polních pracích. Ke stejnému účelu se stavěly až do nové doby.

Na celém ostrově jsou součástí krajiny suché zídky. Jsou běžné po celém východním pobřeží Jadranu i na všech ostatních jadranských ostrovech. Zídky stavěné z lomového kamene nasucho bez jakéhokoli pojidla rozhraničovaly pozemky jednotlivých majitelů, chránily v tvrdých povětrnostních podmínkách obhospodařovávaná políčka, vyznačovaly cesty. Tímto způsobem oživovaly i krajinu a byly jejím humanizujícím prvkem.

Odkazem minulosti jsou i četné lidové slavnosti, poutě a procesí, které se slaví v městech a vesnicích na ostrově na svátek patrona daného místa nebo v den některého velkého církevního svátku či u příležitosti nějaké tradiční významné události v životě obce.

Tak např. 17. ledna na svátek sv. Antonína opata ( Sveti Antun opat) se ve vnitrozemské vesnici Vrisnik (viz Výlety do okolí Jelsy) zahajují slavnostně polní práce.

Dne 2. února na svátek P. Marie ( Gospa Kandelora, obdoba našich Hromnic) se jen ve městě Hvar koná výstup na kopec Kruvenica nad Hvarem.

Karnevaly se buď slavnostněji nebo s menší účastí konají ve všech místech ostrova - poslední den karnevalu smí být 47 dní před Velikonocemi. Bývá to obvykle koncem února.

V dubnu, obyčejně 4. nebo 5., zahajují rybáři slavnostně lov sardelí.

Z lidových slavností na Hvaru je nejpůsobivější procesí o velikonočním týdnu, které se nazývá Procesí za křížem ( Procesija Za Križem) a koná se v noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek v okruhu farností šesti vesnic: Jelsa, Pitve, Vrisnik, Svirće, Vrbanj a Vrboska. Koná se již po pět století a tradice jej odvozuje od kajícnických procesí na paměť zázraku, k němuž došlo na Hvaru v r. 1510, kdy Kristus na kříži ve zdejším kostele ronil krvavé slzy. Stalo se to podle legendy 6. února 1510, tedy v den, kdy na Hvaru vypuklo lidové povstání (1510 - 1514), které Benátčané nakonec tvrdě potlačili. Posvátný kříž je nyní chován ve hvarské katedrále v kapli sv. Kříže. 6. únor je i památným dnem ve městě Hvaru.

Procesí ze všech uvedených šesti vesnic vyráží přesně v deset hodin večer směrem k východu slunce po přesně stanovené trase tak, aby se vzájemně nikdy nestřetla (podle lidové tradice by bylo vzájemné setkání předzvěstí nějakého velkého neštěstí). Průvod putuje osm hodin od vesnice k vesnici, od kostela ke kostelu po cestách mezi vinohrady a olivovými háji. Trasa každého procesí je dlouhá 25 km.

V čele každého ze šesti procesí jde tzv. nosič kříže ( križonoša); ten nese kříž vážící 18 kg celou cestu nad hlavou! Je oblečen do bílé tuniky, stejně jako další dva hlavní členové jeho doprovodu, a celý průvod absolvuje neobut, jen v bílých punčochách. Stát se križonošem je dodnes mimořádná pocta a muži pro ni vybraní přijíždějí nést kříž třeba i z hodně vzdálené emigrace, i s celými rodinami.

Při procesí se zpívají pašijové a kajícnické zpěvy - např. píseň "Pláč Matky Boží" ( Stabat Mater Dolorosa) pocházející z 15. století.

Procesí "Za křížem", i když není na chorvatském přímoří jediným pašijovým průvodem (koná se např. též na ostrově Korčula a na řadě dalších míst, ale v podstatně omezenějším rozsahu), je nejpůsobivější, nejvelkolepější a nejautentičtější. Zachovává do všech podrobností všechny s ním spojené historické rituály a těší se u zdejšího obyvatelstva největší vážnosti a úctě. Všechny vesnice včetně kostelů i soukromých stavení na trase průvodů jsou krásně vyzdobeny.

Do míst těchto procesí, především však do Jelsy, kde se nakonec proud poutníků z jednotlivých vesnice spojí v jeden mohutný zástup, se sjíždějí zájemci nejen z celého Chorvatska, ale i ze zahraničí, a to v nemalém počtu. Na shlédnutí této slavnosti pak mnozí návštěvníci Hvaru obvykle naváží svůj velikonoční ozdravný pobyt. I atheisté obdivují náboženský prožitek místního věřícího obyvatelstva a zvláště celkovou povznášející atmosféru celé slavnosti.

"Procesí Za křížem" bylo v roce 2009 zapsáno na seznam světového nehmotného kulturního dědictví organizace UNESCO.

Další informace o procesí "Za křížem" najdete v článku Velká náboženská slavnost na Hvaru.

Velmi zajímavá je též náboženská tradice Svatého týdne v lokalitě Zastražišće (viz Plame) ve vnitrozemí ve středu ostrova. V pátek ráno vyjde od zátoky Stiniva na severním pobřeží ostrova procesí směřující k pláži před kostelem sv. Antonína, kde se procesní kříž smočí v moři jako symbol pozdravu moři a světu.

Na Velký pátek před Velikonocemi se koná lidová slavnost s procesím na hlavním náměstí ve Hvaru. Účastníky této tradiční náboženské slavnosti staré několik století jsou členové bratrstva sv. Mikuláše a bratrstva sv. Kříže.

Velkým lidovým svátkem ve Hvaru je i svátek sv. Prospera, spolupatrona města, dne 10. května. Je mimo jiné spojen s procesím.

Den 13. června se slaví ve všech obcích ostrova - je to svátek velmi oblíbeného světce, sv. Antonína ( Sveti Ante). Při této "feště" se žehná lodím a na Hvaru je tento svátek oficiálním zahájením letní sezóny - koupání v moři. Obvykle se též začíná sklizeň rozmarýny.

Několik lidových slavností, jimž se tu říká fešta, připadá na Hvaru na začátek července, kdy začíná sklizeň levandule. Slaví se ve vnitrozemských vesnicích Svirće a Pitve a na ostrově Sveti Klement v souostroví Paklené ostrovy ( Pakleni otoci).

I měsíc srpen je bohatý na lidové slavnosti: 2. srpna je svátek sv. Štěpána ( Sveti Stijepan), spolupatrona Hvaru. Vrboska slaví 10. srpna svátek sv. Vavřince ( Sveti Lovre), Stari Grad 16. srpna svátek sv. Rocha ( Sveti Rok). Velká fešta bývá na celém ostrově, ale především v Jelse, v den 15. srpna na největší mariánský svátek v roce - Nanebevzetí P.Marie ( Velika Gospa), slaví se tradičně v celé zemi.

Ve velké oblibě je fešta sv. Kosmy a Damiána ( Sveti Kuzma i Damjan) ve vesnici Velo Grablje 26. září. Každý návštěvník této obce je tento den náležitě pohoštěn.

O slavnosti P. Marie Ochránkyně zdraví ( Gospa od Zdravlja) vycházejí z několika hvarských vesnic procesí, která jsou s velkou slávou přijata v Jelse. Koná se 21. listopadu.

Všechny tyto lidové slavnosti, ať již je jejich původ náboženský nebo občanský, jsou doprovázeny barvitými zábavními, případně i kulturními nebo společenskými akcemi.